Libyjské pouštní sklo

DETAILNÍ POPIS:

Libyjské pouštní sklo je nejčistší forma přírodního skla na planetě Zemi (obsah až 99% oxidu křemičitého - SiO2). Vyskytuje se na jihozápadní hranici Egypta s Libyí, na ploše 2000 až 6500 km2 v tzv. Velkém písečném moři v rozměrech od gramů po kilové bloky. Při vzniku libyjského skla musela teplota přesáhnout na určitý čas až 1700 °C! Jelikož došlo ke vzniku libyjského skla v poušti, jedná se ve zkratce o přetavený písek starý přibližně 29 milionů let. Samotný vznik libyjského skla byl předmětem častých debat, zda-li se skutečně jedná o přírodní sklo s vesmírným původem. V dnešní době lze s téměř jistotou tvrdit, že za vznikem velmi pravděpodobně stojí výbuch vesmírného tělesa v blízkosti naší planety, jehož vlivem byl písek vlivem vysoké teploty přetaven a vzniklo sklo.

Libyjské pouštní sklo bylo používáno již ve starověku jako nástroj či šperk. Vybroušené libyjské sklo ve tvaru skaraba bylo nalezeno v hrobce egyptského faraona Tutanchamona, který vládl starověkému Egyptu ve 14. století př. n. l. Jeho hrobka byla objevena v roce 1922 H. Carterem, nicméně v tu chvíli nebylo libyjské sklo stále ještě v novodobé historii zdokumentováno. To se stalo až po deseti letech, v roce 1932. 

Do jaké kategorie libyjské sklo spadá? S největší pravděpodobností se nejedná o tektit, jelikož vzniklo v blízkosti výbuchu vesmírného tělesa. Proto ho lze zařadit do impaktních skel (i když ne úplně typických), jelikož vesmírné těleso způsobilo jeho vznik ještě před dopadem právě vlivem výbuchu.

Struktura povrchu libyjského sklo je ve velké většině bez členitosti či vrásnění (skulptace), nicméně některé kusy skulptaci připomíná např. svými důlky. Libyjské sklo se vyskytuje nejčastěji v odstínech žluté barvy, nicméně existují i velmi tmavě žluté, až hnědé kusy, bílé, zelené nebo růžové kusy, které lze považovat za vzácnější.